Historie obce

Popice se v písemných pramenech poprvé připomínají v roce 1291, kdy byly prodány dolnokounickému klášteru. Jejich název v německé podobě Popicz naznačuje, že se původně jednalo o ves příslušející některému kostelu nebo knězi. Již dávno předtím však poblíž dnešní vsi východním směrem stálo několik starých slovanských osad. Slovanský živel byl někdy v první půli 13. století nahrazen německými kolonisty, kteří založili novou osadu podél cesty vedoucí od Hustopečí k Vranovicím. V roce 1249 získal Popice s celým mikulovským zbožím Jindřich z Lichtenštejna. Rod je však nedržel dlouho a už v roce 1291 je prodal zmíněnému dolnokounickému klášteru. V 15. století přešla část obce zpět do držení Lichtenštejnů a po zrušení kláštera v Dolních Kounicích se majiteli zbytku obce stali páni z Lomnice. Z té doby také pochází tvrz nad obcí na návrší zvaném Mohyla, která sloužila jako ochrana před různými nájezdníky. Ve své původní podobě to byla srubovitá patrová stavba o rozměrech 6 x 6 m, která zanikla někdy po roce 1420.

Skica vytvořená PhDr. Josefem Ungerem po jeho průzkumných pracích v r. 1969.

První polovina 17. století přinesla několikerou změnu majitelů obce a to hlavně v důsledku pohrom Třicetileté války. Od r. 1648 až do poloviny  19. století obec vlastnili Dietrichsteinové z Mikulova. Po roku 1850 byla obec začleněna k soudnímu okresu Hustopeče.

Otisk razítka z r. 1851

Dne 8.října 1938 byla obec od Československa odtržena a připojena k landrátu mikulovskému.
 
Popice patřily k poměrně bohatým vsím, neboť značnou část poddanské půdy zabíraly vinice. O jejich kvalitě svědčí i to, že víno z popických vinic bylo dodáváno i na český královský stůl.